Plán výletu
Jako cíl zimní výpravy jsme si vybrali Turbacz. Chceme přespat v chatě, která stojí přímo na vrcholu, a máme na to dvoudenní okno. Vyrážíme z Krakova autem, které necháme na parkovišti. Trasu začneme i skončíme na stejném místě, takže si užijeme celodenní putování místo krátkých procházek. První den chceme dojít k chatě, kde si po celodenní chůzi odpočineme, navečeříme se a přespíme. Druhý den se k autu vrátíme snazší cestou.
Příprava
Čeká nás zima – sníh a teplota klesající až k −7 stupňům Celsia –, takže výbava bude klíčová. Tady je seznam nezbytností, které si bereme:
- Trekingové hole – lepší opora a rovnováha ve sněhu.
- Mačky – lépe drží na zledovatělých cestách.
- Čelovky – k nezaplacení, když nás zastihne tma.
- Termoska – abychom si cestou dali něco teplého.
- Čokoláda – rychlý zdroj energie.
- Powerbanka – jistota, že naší elektronice nedojde šťáva.
- Mapa – nenahraditelná, když selže elektronika nebo jsme v místech se slabým signálem.
Kromě toho jsme se rozhodli pro vlastní zásoby jídla, což k naší výpravě tak nějak patří. Díky vakuovačce jsme si připravili:
- Pikantní guláš s fazolemi – zavakuovaný.
- Rozklepnutá vejce – také zavakuovaná, spolu se slaninou a párky.
Vlastnoručně připravené jídlo dodává naší výpravě osobní ráz, i když se dá najíst přímo v chatě.
Když na nic z toho nezapomeneme, bude naše výprava na Turbacz určitě nezapomenutelná – plná dobrodružství a krásných výhledů.
Trasa
Trasu jsme upravili tak, abychom šli déle než pouhé dvě až tři hodiny. Nakonec to vypadá takhle: dobrodružství začneme na parkovišti v Koninkách, pak se vydáme po červené značce, která vede od severu do sedla Borek, kde se naše cesta kříží se žlutou. Po ní dojdeme k chatě. Po krátkém odpočinku vyrazíme na vrchol a zpátky k autu se vrátíme po modré. Na mapě trasa vypadá jednoduše, ale v terénu může přinést spoustu překvapení.
1. den
Ráno jsme, jak už to bývá, nijak nespěchali, takže po zhruba dvou hodinách jízdy z Krakova jsme dorazili na parkoviště nedaleko lanovky Tobołów a sjezdovky (https://maps.app.goo.gl/Krqica8dsy5QPSRx5). Parkoviště bylo skoro plné, ale místo jsme našli bez větších problémů. Parkovné vyjde na 25 zł za den, takže jsme rovnou zaplatili dva dny.
Začátek trasy
Vyrazili jsme po modré značce; hned u výjezdu z parkoviště je prodejní místo vstupenek do Gorčanského národního parku. Ceny vypadají takhle:
- Základní jednodenní vstupenka: 8,00 zł
- Zlevněná jednodenní vstupenka: 4,00 zł
- Základní třídenní vstupenka: 16,00 zł
- Zlevněná třídenní vstupenka: 8,00 zł
- Základní sedmidenní vstupenka: 40,00 zł
- Zlevněná sedmidenní vstupenka: 20,00 zł
- Základní tříměsíční vstupenka (na jméno, platná 90 dní od nákupu): 160,00 zł
- Zlevněná tříměsíční vstupenka (na jméno, platná 90 dní od nákupu): 80,00 zł
Já osobně jsem vstupenku kupovat nemusel, protože mám Kartu velké rodiny. 🙂
Cesta nás dovedla k prvnímu rozcestníku, kde jsme se napojili na zelenou a červenou značku. U dalšího rozcestníku jsme zabočili ostře doleva a pokračovali po červené. Trasa je sice docela snadná, ale čerstvě napadaný sníh po nás chtěl pozornost navíc. Na začátku jsme mačky nasazovat nemuseli. Počasí bylo krásné a bezvětrné, teplota kolem −3 stupňů Celsia. Cestou jsme obdivovali ojíněné stromy a potok, který tekl vedle nás. Tradičně jsme se na chvíli zastavili, dali si teplý čaj a pár chlebíčků. Od Polany Potasznia začala trasa znovu stoupat, takže jsme se lehce zadýchali.
Sedlo Borek
Do sedla Borek jsme dorazili po 4,5 hodinách a poprvé jsme tu na trase potkali další lidi. Spousta z nich sjížděla na lyžích, což vypadalo dost náročně. Přešli jsme na žlutou značku, která vedla už úzkou a náročnější pěšinou.
Hala Turbacz
Hala Turbacz
Hala Turbacz patří k nejmalebnějším místům v Gorcích a okouzlí přírodou i výhledy. Leží kousek od horské chaty polského turistického spolku PTTK na Turbaczi, takže se k ní turisté dostanou snadno. Rozkládá se ve výšce zhruba 1280 m n. m. a nabízí nezapomenutelná panoramata na Tatry, Pieniny a Beskydy.
Čím je Hala Turbacz výjimečná?
- Bohatá květena: Na Hale Turbacz roste spousta druhů horských rostlin, mezi nimi i vzácné a chráněné. Nejlepší čas na rozkvetlé louky je jaro a léto.
- Výhledy: Z haly se otevírají jedny z nejkrásnějších výhledů v celých Gorcích. Za dobrého počasí odsud uvidíte nejen okolní horská pásma, ale i vzdálené tatranské štíty.
- Turistické trasy: Hala Turbacz je skvělým výchozím bodem pro spoustu značených cest různé obtížnosti, takže se hodí pro zkušené turisty i pro rodiny s dětmi.
- Blízkost chaty: Horská chata PTTK na Turbaczi je hned vedle, takže turisté mají nocleh i jídlo po ruce, a to je velké plus.
Proč se sem vypravit?
Na Hale Turbacz si opravdu odpočinete a pokocháte se přírodou. Čistý vzduch, klid a možnost být přírodě nablízku z ní dělají ideální místo na zklidnění a odpočinek. Kdo má rád aktivní odpočinek, najde tu spoustu pěších i cyklistických tras, které vedou malebnou krajinou Gorců.
Na Hale Turbacz nejde jen o úžasné výhledy – strávíte tu čas v místě, které spojuje krásu a klid horské přírody. Je to ideální cíl pro každého, kdo chce utéct městskému shonu a doopravdy si odpočinout v přírodě.
Další hodina chůze nás vyvedla z lesa na Halu Turbacz. Vítr se pořádně opřel, soumrak a hustá mlha braly výhled, takže jsme neviděli značky ani ostatní turisty. Došli jsme k zledovatělému rozcestníku, jako když se díváte na film. Napojili jsme se na zelenou a modrou značku a v místech, kde nebyla trasa vidět, jsme šli po zavátých stopách.
Horská chata PTTK Turbacz
PTTK Turbacz
Chata PTTK Turbacz neokouzlí jen polohou a výhledy, má i bohatou historii, která láká milovníky hor a kultury. Stojí na vrcholu Turbacze a od 30. let 20. století je klíčovým místem turistiky a poznávání polských hor.
Začátky chaty
Historie chaty na Turbaczi sahá do 30. let 20. století, kdy se Polské tatranské sdružení (PTT), předchůdce Polského turisticko-vlastivědného sdružení (PTTK), rozhodlo postavit v Gorcích chatu. Stavba začala v roce 1937 a slavnostní otevření proběhlo v roce 1938. Pro rozvoj turistiky v regionu to byla obrovská událost.
Chata za války
Druhá světová válka byla pro chatu těžkým obdobím a částečně ji poničila. Přesto ji krátce po skončení bojů opravili a znovu otevřeli turistům, což byl důležitý krok v obnově polské horské turistiky.
Rozvoj po válce
Po válce se chata na Turbaczi rychle stala oblíbeným cílem turistů a milovníků hor. V poválečných letech prošla několika modernizacemi a přístavbami, aby stačila rostoucímu zájmu návštěvníků. Díky malebné poloze a výborné výchozí pozici k mnoha značeným cestám si postupem let vysloužila pověst jednoho z nejcennějších míst v polských horách.
Dědictví a současnost
Dnes chata PTTK na Turbaczi nenabízí jen nocleh a stravu, ale funguje i jako centrum horské kultury – pořádá akce, setkání a školení. Žije tu tradice a historie polské horské turistiky a chata zároveň umí vyjít vstříc tomu, co dnešní návštěvníci potřebují.
Když sem zajdete, nevyužijete jen její pohostinnosti a krásných výhledů, ale stanete se i součástí jejího bohatého, mnohovrstevnatého příběhu. Minulost a přítomnost se tu potkávají a vytvářejí neopakovatelnou atmosféru, ideální pro každého, kdo chce polskou horskou kulturu poznat hlouběji.
Strona PTTK Turbacz Wikipedia PTTK Turbacz
Za pár minut nás zase obklopují husté stromy, které nás dobře kryjí před větrem, takže se jde mnohem příjemněji. Vítr, který nás do té doby doprovázel na každém kroku, slábne a cesta pod nohama se zklidňuje. Proti nám elegantně sjíždějí běžkaři, už s rozsvícenými čelovkami, protože se setmělo. Uplyne dalších 45 minut a konečně docházíme k dnešnímu cíli – chatě. I když je kolem už tma, podaří se nám pozdravit rodiny: máváme na ně přes internetovou kameru, která přenáší obraz z okolí chaty, aby věděly, že jsme šťastně dorazili. Obraz z ní si můžete pustit na internetu na https://turbacz-gorce.webcamera.pl/. Je to připomínka toho, jak moderní technologie dokážou spojovat lidi, i když je dělí kilometry horských cest.
Pobyt jsme si zarezervovali přes oficiální web chaty https://turbacz.net/noclegi a šlo to rychle a pohodlně. Chata už při rezervaci vybírá zálohu ve výši 50 % ceny, což je běžná praxe. Zbytek jsme doplatili přímo na místě.
Vybrali jsme si pokoj typu studio, takže jsme měli vlastní koupelnu a kuchyňský kout. Koupelna byla čistá, jen jsme se museli poprat se studenou vodou, takže nás sprcha zrovna nelákala. Kuchyňský kout byl naopak skvěle vybavený – lednice, varná deska, sklenice, talíře i dřez, takže jsme si bez potíží uvařili. Postele byly pohodlné a povlečení naprosto čisté. Vezměte si ale vlastní ručníky, na pokoji nejsou.
Recepce je šikovně hned naproti hlavnímu vchodu, na druhé straně prostorné haly. V přízemí je také útulná místnost, kde si hosté můžou uvařit vodu. Restaurace v prvním patře měla ten den plno, což bylo znát na počtu hostů i na atmosféře. Obsluha byla nesmírně milá, ale měla plné ruce práce – zvládala bar i recepci, což při plné chatě chtělo pořádnou dávku organizace. Náš pozdní příjezd pro personál vypadal skoro jako úleva 🙂
Menu restaurace bylo zajímavé, i když ceny byly na místo ve výšce 1283 m n. m. o něco vyšší. Dali jsme si lehké jídlo – žurek a samozřejmě pár piv. Restaurace měla otevřeno zhruba do 21:00, ale i po téhle hodině se tu dalo zůstat a hrát hry. Všimli jsme si, že si spousta hostů nosí vlastní „posilovače“, takže chata bere trávení času ve svých zdech dost volně.
2. den
Po náročném dni plném zážitků byl zasloužený odpočinek mimořádně osvěžující. Spát jsme šli docela brzy, abychom nabrali síly na další výzvy. Ráno nás přivítalo svěžestí a chutí do díla. V kuchyni jsme si udělali vydatnou snídani – míchaná vejce na křupavé slanině. Ideální start do dne plného nových dobrodružství.
Nenahraditelným parťákem naší kuchařské cesty byla vakuovačka. Díky ní jsme si vzali přesně tolik surovin, kolik jsme potřebovali, a omezili odpad i zbytečné obaly. Jednoduché a zároveň geniální řešení, jak si zásoby na horských výpravách pohlídat ekologicky a prakticky.
Odhlásit se z chaty se musí do 10:00 ráno a nám to nedělalo žádný problém. Oblečení a připravení na cestu jsme s energií a chutí vyrazili směrem na vrchol Turbacze.
Turbacz – nadmořská výška: 1 310 m
Turbacz
Vrchol Turbacze se hrdě zvedá do výšky 1310 metrů n. m., tvoří srdce Gorců a patří k nejcennějším cílům milovníků hor. Díky jedinečné poloze se z něj otevírají panoramata, ze kterých se tají dech – na Tatry, Beskydy i Pieniny –, takže je to výjimečná vyhlídka. Turbacz je oblíbeným cílem odpočinku nejen kvůli mírným výstupům a dobře značeným cestám, ale je i důležitým centrem horské kultury. Nedaleko vrcholu stojí horská chata PTTK, která slouží jako základna mnoha turistům toužícím poznat tajemství gorčanských lesů a luk. Pro Turbacz je typické přírodní bohatství včetně vzácných druhů rostlin a živočichů, takže každá návštěva vrcholu není jen aktivním odpočinkem, ale i setkáním s pozoruhodnou přírodou. Turbacz se svou malebnou krajinou a pohostinnou chatou zůstává jedním z těch míst na mapě Polska, které by měl každý milovník hor navštívit a na vlastní oči se přesvědčit o jeho nezaměnitelném kouzlu.
Turbacz, který se zvedá do výšky 1320 m n. m., nás ten den přivítal dost větrným počasím a teplotou kolem −7 stupňů Celsia. Rozhodli jsme se využít příležitost a vyzkoušet čerstvě koupené mačky za 45 zł z Decathlonu – jedny z cenově dostupnějších. Cesta na vrchol byla fantastická, tím spíš, že podle stop na trase většina turistů vyrazila den předtím a nechala ji skoro panensky zasněženou.
My jsme ale šli proti proudu a rozhodli se zdolat vrchol v ranní atmosféře. Okolí vypadalo jako z pohádky – sníh na stromech tvořil fantastickou, skoro pohádkovou krajinu. Z chaty na vrchol nám to trvalo asi 20 minut, ale každá chvilka té cesty stála za vynaložené úsilí. Přímo na vrcholu Turbacze foukalo, jak už to na horských vrcholech bývá, podstatně víc a závěje byly tak vysoké, že pod bílou peřinou zmizela i lavička.
I přes nepříznivé podmínky jsme potkali několik dalších turistů a společně jsme oslavili naše malé vítězství – dobytý vrchol. Nechyběly ani fotky, které nám tenhle úspěch budou připomínat. Pak jsme se rozhodli vrátit stejnou cestou přes chatu až na malebnou Halu Turbacz.
Sestup
Když jsme došli na Halu Turbacz, rozhodli jsme se změnit trasu oproti té, kterou jsme zvolili první den. Důvod byl prostý – po ušlých kilometrech nás dalších 17 km chůze už nelákalo. Tentokrát jsme šli po modré značce, která vede k parkovišti. Zdálo by se, že sestup bude snazší, ale realita naše očekávání rychle poopravila. Možná to bylo únavou z předchozího putování, každopádně tahle trasa byla náročná. Vedla hustými lesy, což nás chránilo před větrem a trochu nám ulevilo.
V naší skupině se ale našli odvážlivci, kterým obyčejné sestupování přišlo moc jednotvárné. Rozhodli se chůzi okořenit dobrodružstvím a všude, kde to šlo, sjížděli po zadku. Jak se říká – mládí má svá práva a tenhle den nám v paměti nadlouho zůstane jako den lehkého bláznovství a radostné únavy.