Z Rowů do Ustky je to podél pobřeží necelých dvacet kilometrů. Zní to jako trasa na dvě hodiny — a taky že jo, cyklopočítač nám ukázal 17,43 km a 1 hodinu 53 minut čistého času v sedle. Jenže ty dvě hodiny v sedle se rozložily do půl dne, protože po cestě je písek, jsou tam kopce, rozhledna a déšť, který umí přijít z ničeho nic.
Jeli jsme ve čtyřech: já na gravelu, druhý dospělý na trekovém kole, syn (11 let) a dcera (9 let) na svých. Konec léta, zataženo. Níž najdete všechno, co se bude hodit každému, kdo se chystá na totéž — včetně jedné věci, kterou jsme se naučili o dva roky dřív a která nám tentokrát výlet zachránila.

Trasa v kostce
- Start: Rowy → cíl: Ustka
- Naše vzdálenost: 17,43 km, 1 h 53 min čistého času
- Reálný čas: půl dne až celý den, podle toho, jak dlouho v Ustce zůstanete
- Sestava: gravel, trekové kolo, děti 9 a 11 let
- Povrch: lesní cestičky, hodně písku, úseky asfaltu
- Obtížnost: střední — ne kvůli vzdálenosti, ale kvůli písku a stoupáním
Značená modrá trasa Rowy – Ustka měří 18,19 km a vede přes Dębinu, Objazdu a Wytowno. Popisy trasy nechodí kolem horké kaše: povrch je smíšený a místy se „cesta mění v jedno velké pískoviště“. Dá se to brát jako varování, nebo jako slib — záleží na tom, jak se na to díváte, a na tom, kolik je vám let.
Písek, kopce a lekce z předloňska
Tohle je ta část, kvůli které tenhle článek vlastně píšu.
Před dvěma lety jsme tudy jeli těsně u břehu, lesem a dunami. Dopadlo to tak, že jsme kolo víc tlačili, než na něm jeli. Písek v dunách je sypký, kolo se v něm boří a je jedno, jestli máte široké gravelové pláště, nebo ne — prostě slezete a tlačíte. S dětmi je to recept na vzpouru do čtvrt hodiny.
Proto jsme tentokrát po prvním lesním úseku vědomě vyjeli z lesa na asfaltku a kus trasy odjeli po ní, kolem podmáčených luk a rašelinišť. Přišli jsme o pár výhledů na moře. Získali jsme to, že všichni dojeli na kole, a ne vedle kola.
Jestli hledáte tuhle variantu rovnou hotovou: souběžně vede Szlak Zwiniętych Torów, tedy „stezka svinutých kolejí“ — asi 20 km z Ustky do Rowů po bývalém železničním náspu, rovném a mírném, místy vyloženém betonovými panely. Před válkou tudy jezdil vlak; po zničení už náspy nikdo neobnovil a zůstaly z nich cyklotrasy. Je to nejjednodušší způsob, jak si udělat tentýž výlet a netlačit přitom kolo ani metr.

Zvládnou děti trasu z Rowů do Ustky?
Pobřeží u Dębiny a Orzechowa je útesové, takže „u moře je to rovina“ je mýtus. Stoupání je tu dost, krátkých a prudkých. Devítiletá dcera i jedenáctiletý syn vyjeli všechno. Ne bez námahy, ale bez dramat — pomohlo, že kopce jsou krátké a za většinou z nich se otevře výhled na moře.
Praktická poznámka: tahle trasa se dá zvládnout i s vozíkem za kolo s malým dítětem — ale jen když zvolíte silniční variantu po náspu, ne tu lesní přes duny. Vozík a sypký písek nejdou dohromady.
Déšť na trase — a proč jsme se neotočili
V půlce trasy se pořádně rozpršelo. Neschovali jsme se, neotočili jsme to — jeli jsme dál a byla to dobrá volba, protože u moře jsou takové přeháňky krátké a mraky nad Baltem vypadají po dešti líp než za slunce. Fotky níž jsou přesně z té chvíle.
Co si z toho odnést do příště: nepromokavé bundy pro všechny jsou na téhle trase povinné bez ohledu na předpověď a věci v batohu se vyplatí mít ve vodotěsném pytli. Cestou tu není moc míst, kde by se dal liják přečkat pod střechou.

Orzechowo: rozhledna a zastávka na jídlo
Nejlepší zastávka na trase. V Orzechowě stojí požární pozorovatelna lesní správy Ustka zpřístupněná jako vyhlídka — je vysoká asi 40 metrů, nahoru se jde po strmých schodech. Pravidla jsou jednoduchá a vyplatí se je znát ještě před příjezdem:
- Vstup zdarma
- Na terase smí být najednou nejvýš 10 lidí
- Pobyt nahoře do 30 minut
- Za špatného počasí se věž zavírá a otevřeno má ve stanovených dnech a hodinách — když je počasí nejisté, radši zavolejte na lesní správu (59 8144 000)
- Nedoporučuje se lidem, kteří mají strach z výšek, potíže se srdcem nebo s pohybem
- Věž postavili v roce 2006 z betonových skruží; na terasu vede bezmála 250 schodů a za dobré viditelnosti je z ní vidět Rowokół a Słupsk
Druhá věc, kterou v oficiálních popisech nenajdete: přímo na místě je stánek s jídlem. Hot dogy, hranolky a dokonce i kraftové pivo. Z pohledu rodiče, který jede se dvěma dětmi v dešti, je to informace minimálně stejně důležitá jako výška věže.
O samotné věži napíšeme zvlášť — zaslouží si vlastní článek.
Cíl: Ustka a maják
V Ustce jsme se sešli se zbytkem rodiny, který dorazil auty. Vylezli jsme na maják — osmibokou věž z roku 1892 s přilehlým domem strážce majáku, zapsanou v roce 1993 do seznamu památek. Od roku 2010 funguje automaticky, čímž v Ustce skončila služba posledního strážce majáku. V červenci a v srpnu má otevřeno denně od 10:00 do soumraku, ve zbytku roku se hodiny liší. I to je téma na samostatné vyprávění.
Zpátky jsme jeli auty, s koly na nosiči. Tuhle variantu doporučuju každému, kdo jede s dětmi: trasa je jedním směrem příjemná, tam a zpátky umí být o jeden kopec moc. Jestli nemáte druhé auto, v Ustce bez problému využijete veřejnou dopravu, nebo se vrátíte po stezce Szlak Zwiniętych Torów, která je znatelně snazší než pobřežní varianta.
Jak dlouho trvá cyklotrasa z Rowů do Ustky
Nám to zabralo půl dne, protože jsme vyrazili odpoledne a pršelo. Když vyrazíte ráno, v klidu se vrátíte tentýž den — s rezervou na věž v Orzechowě, oběd v Ustce a výstup na maják. Když samotná jízda zabere dvě hodiny, zbytek dne jsou zastávky — a právě ty rozhodnou, jestli si děti výlet zapamatují v dobrém.
Na kole z Rowů do Ustky: 6 rad před výjezdem
- Nedržte se křečovitě břehu. Duny vypadají na mapě nejhezčí a jede se po nich nejhůř.
- Vyrážejte ráno. Celý rozdíl mezi „půl dnem“ a „celým dnem“ je hodina startu.
- Nepromokavé bundy pro všechny, bez ohledu na předpověď.
- Voda a svačiny z domu. Stánek v Orzechowě situaci zachrání, ale mimo sezonu se na něj nedá vždycky spolehnout.
- Gravel, nebo trek se širším pláštěm. Na úzkých silničních pláštích se písčité úseky projet nedají.
- Naplánujte si návrat ještě před odjezdem — auto, vlak, nebo snazší varianta po náspu.
Stojí cesta na kole z Rowů do Ustky za to?
Ano, a víc, než by z čísel vyplývalo. Osmnáct kilometrů pro dospělého cyklistu nic není, ale tahle trasa není o kilometrech. Je o útesu, ze kterého je vidět otevřený Balt až k obzoru, o dešti, kterým jsme projeli, místo abychom se otočili, a o dvou dětech, které na sebe byly na konci dne pyšné.
Jestli v téhle oblasti zůstáváte déle, pár desítek kilometrů na západ leží zahrady Hortulus Spectabilis v Dobrzyci — dobrý nápad na den, kdy mají nohy volno.

